M

Makroklima

je režim meteorologických dějů, které se formují vlivem interakce mezi atmosférou a aktivním povrchem. Patří sem velké územní celky, například oceány nebo kontinenty. Vertikálně je omezená po tropopauzu. Patří zde podnebná pásma a podnebné oblasti.

Meteorologické prvky

patří zde sluneční záření, slunečný svit, teplota půdy, teplota vzduchu, tlak vzduchu, výpar, vlhkost vzduchu, oblačnost a atmosférické srážky.

Meteorologie

je věda, která se zabývá studiem jevů probíhajících v zemské atmosféře. Je založená zejména na využívání fyzikálních poznatků o atmosféře. Je to věda se širokým uplatněním, která spolupracuje s jinými vědami, jako je fyzika, hydrologie, biologie, chemie.

Mezoklima

je režim meteorologických dějů, které ovlivňují makroklima spolu s vlivem místního klima, nacházejícího se v rozsahu mezoklima. Vertikálně sahá do výšky 1,5 km. Jedná se například o kotlinu nebo dolinu.

Mezopauza

je horní hranicí mezosféry.

Mezosféra

ve výšce 50 km je dělící vrstva a oblast mezi stratosférou a mezosférou se nazývá stratopauza. Zde se láme teplotní křivka. Do výšky 80 km klesá teplota velmi prudce a v horní hranici mezosféry dosahuje teplota až -95 °C. Mezosféra obsahuje jen velmi malý obsah vodní páry. Ve výšce 60 km leží ještě vrstva ionosféry. Horní hranici mezosféry tvoří mezopauza. Až do této hladiny je vzduch směsí plynů s výjimkou vodní páry a ozónu. Z tohoto důvodu se troposféra, stratosféra a mezosféra též nazývá homosféra.

Mikroklima

je režim meteorologických dějů, které se vytvářejí vlivem klimageneticky stejnorodého aktivního povrchu.  Vertikální rozměr mikroklima může dosáhnout 10 m a v horizontálním rozměru až 100 m. Pro mikroklima uzavřených prostorů se používá pojem kryptoklima, zde patří část lesa, skupina keřů.

Místní klima

je režim meteorologických dějů, které se vytváří vlivem morfologie a převládajícího složení a struktury biotické a abiotické složky aktivního povrchu. Vertikální rozsah je 80 až 100 m. Zde probíhá lokální cirkulace, která je podmíněna reliéfem, nebo místním faktorem, například pole a les.

Mlha

je to produkt kondenzace vodní páry při zemském povrchu, při kterém je dohlednost menší než 1000 m. Mlhy se vyskytují při teplotách nad i pod 0 °C. Tvoří ji drobné kapky vody a při teplotě nižší než 0 °C se skládá z drobných podchlazených kapek vody a nebo z krystalků ledu. Podle podmínek vzniku se mlha dělí na:

  1. Mlha z vyzařování: tvoří se za jasných bezvětrných nocí, když se zemský povrch vyzařováním ochlazuje. Mlha se tvoří nejprve při zemském povrchu a postupně se vyvíjí ve svislém směru. Její mocnost je od několika metrů po několik desítek metrů. Tato mlha se vyskytuje lokálně. Od východu slunce a začátku ohřívání podkladu tato mlha zaniká. Mlha z vyzařování může vznikat i nad vodí hladinou.
  2. Advekční mlha: vzniká prouděním teplého a vlhkého vzduchu nad chladnější povrch. Tvoří se nejčastěji v zimě a může dosahovat až 500 m. Může se vyskytovat v každém denním čase a může se udržet i několik dní.
  3. Frontální mlha: vzniká jako následek deště, následkem silného vypařování. V oblasti fronty se střetávají vzduchové hmoty. Když je vlhkost obou hmot blízko nasycení, může se díky turbulentnímu promíchávání teplota teplejšího vzduchu snížit až na hodnotu rosného bodu a tvoří se mlha. Rozprostírá se podél fronty na velkých prostorech.

Mrholení

tvoří ho malé kapky, menší než 0,5 mm.

Mrznoucí déšť

průhledné ledové zrna o průměru menším než 5 mm. Vzniká zmrznutím dešťových kapek, nebo roztopením sněhových vloček.

frame-scrollup