Cumulus
Oblaka cumulus patří mezi oblaka nejnižšího patra troposféry. Už jejich název napovídá, že se jedná o kupovitou oblačnost. Mají podobu bílé, kupovité oblačnosti, která může na obloze zakrývat všechna ostatní (výše položená) oblaka. "Kumuly" patří mezi nejznámější oblaka vůbec a lidé je mají rádi, protože je mají spojené s teplým, letním počasím.
Oblaka tohoto druhu vznikají typicky při konvekci, kdy se sluncem ohřátý vzduch při zemském povrchu začne pohybovat směrem vzhůru, až dosáhne hladiny rosného bodu, kdy teplota klesne natolik, že dochází ke kondenzaci vodních kapiček a vznikne oblak cumulus. Pro tato oblaka je typická tzv. kondenzační linie - v podstatě se jedná o tmavě zbarvenou základnu oblaku, která je přibližně vodorovná se zemským povrchem. Pro oblaka tohoto druhu je dále typický "květákovitý" charakter, kdy oblaka postupně rostou a ve svrchních částech "nabobtnávají" do pozoruhodných útvarů připomínající hlávky květáku.
Přestože se jedná o jedny z nejznámějších a také nejsnáze identifikovatelných oblaků vůbec a existují jen čtyři jeho konkrétní variace, je jejich přímá identifikace i zde poněkud složitější. Typickým zástupcem je cumulus fractus, který vzniká rozpadem na několik menších "kumulů" (obvykle ve večerních hodinách). Oblaka tohoto druhu mají často zcela náhodné tvary a někdy nám mohou připomínat objekty, které dobře známe.
Dále rozlišujeme tři další variace oblaku cumulus a to podle jejich vertikálního rozvoje. Pokud je oblak malého rozsahu a je spíše široký, než vysoký, nazvali bychom jej cumulus humilis. Pokud je poměr šířky k výšce přibližně stejný, můžeme jej nazvat cumulus mediocris. Pokud jde o oblak s výrazným vertikálním rozvojem, jedná se o cumulus congestus. Ačkoliv to může znít celkem jednoduše a správně, není to tak úplně pravda a není ani možné bez jakýchkoli měření přesně stanovit o jaký typ se jedná. I oblak cumulus congestus se totiž může zdát spíše široký než vysoký (hlavně z větší vzdálenosti), ačkoliv jeho výška se pohybuje v řádech několika kilometrů.
Jsou ale případy, kdy to možné je. Typickým příkladem je tzv. towering congestus s výrazným vertikálním rozvojem a dosti malou šířkou. Ten je ale celkem vzácný a spíše se potkáme s takovým "kongestem", který je velmi široký. Vyplatí se proto oblaka rozdělovat do těchto tří kategorií spíše podle toho, do jaké výšky vystoupají. To sice také tak úplně nejde, ale v některých situacích se podle toho dá orientovat.
Pokud je vzestupné proudění dostatečně silné, může cumulus congestus nabývat pozoruhodných rozměrů. Pokud vzetupné proudění začne slábnout a překoná jej proudění sestupné, začnou z oblaku vypadávat srážky, které ale bývají spíše slabšího charakteru (typicky přeháňky). Pokud ale oblak nadále roste a stoupá stále vyše, kde panují nižší teploty, utvoří se na vrcholcích oblaku tzv. pileus. Nejde o nich jiného než kapičky vody přeměněné v ledové krystalky, které jsou silně ovlivňovány atmosférickým prouděním a trochu díky tvaru čepice dostaly tento neobvyklý název.